KULTURA PRO KAŽDÉHO

Oblíbená představení českých kulturních center

Sissi – útěky Alžběty Rakouské

Poslední představení, které jsem viděla v Ostravě v tomhle roce. A jak se říká, to nejlepší nakonec. I když zdaleka nejlepší byl Jesus, tak Sissi je v těsném závěsu. Neskutečný výkon herců. Pavlína Kafková, představitelka Sissi (nebo celorepublikově známé soudkyně Barbary) byla na pódiu téměř celou dobu. Skoro tři hodiny čistého času hraní.

Celý příběh se odehrává víceméně podle skutečných historických faktů, které o této panovnici známe.  Žila v 19. století po boku císaře Františka Josefa. Nutno říci, že manželství bylo z čisté lásky mladých lidí. A ta láska v různých podobách přetrvala až do konce. Byla to nevšední šlechtična. Zcela odlišná od hloupých dam na císařském dvoře. Hodně četla jakoukoli literaturu. Romány i naučnou vědeckou. Domluvila se asi osmi jazyky, včetně českého (ale také latinsky, rumunsky nebo maďarsky. Byla hodně promaďarsky zaměřená. Dbala na svůj vzhled, držela si štíhlou postavu jak přísnými dietami, tak aktivním několikahodinovým cvičením denně. Podnikala také dlouhé túry. Pět šest hodin chůze bez přestávek. Nikdo z doprovodu ji na těchto zdravotních vycházkách nestačil. Ušla i 50 km na za jednu túru.

Bohužel Sissi byla přecitlivěla, což jak se později zjistilo, nebylo výchovou ale geneticky předáná vlastnost v rodině. Ke svým dětem nedokázala udržovat lásku. Pouze k nejmladší dceři Marii Valerii měla silnější vztah, ale i tak ji často opouštěla a nechala vychovávat na císařském dvoře. Sama s malým doprovodem odjížděla z Vídně na celé dlouhé měsíce na cesty po celém světě. V cestování nacházela klid a naplňovala přirozenou touhu po svobodě. Ráda pobývala hlavně v milovaném Maďarsku.

O jejím milostném životě se toho moc neví. Zřejmě nějaké milence měla ale dodnes je to věcí dohadů. Ve stáří se usmířila s císařem a jejich láska nabývala opět na síle. I když to již byla láska dvou starých lidí. Přátelská. Přemáhaly jí však stále větší deprese. V roce 1898 byla tragicky zavražděna italským anarchistou v přístavu.

O tom všem je ostravská divadelní hra. Všechny důležité momenty jsou ve hře a není pro to divu, že trvá skorem tři hodiny. Řekla bych, že se jedná rozhodně o nejlepší drama letošního roku. Výkon Pavlíny Kafkové byl perfektní. Zaujala také změna hlasu, kterou udělala mezi mladou a starou Sissi.

Car samozvanec ostravský

Již tři měsíce se v Ostravě hraje výjimečná činohra. Car Samozvanec z pera polského Adolfa Novaczynskeho. Původní verze má na 400 stránek. Režisér Andrzej Celinský musel dílo hodně seškrtat. Vše pečlivě tak, aby dějová linie a pochopitelnost jednotlivých scén navazovaly a divák nebyl v ději ztracen.

Přestože se příběh odehrává na přelomu 16. a 17 století, každá postava nosí jiné dobové oblečení. Od brnění, přes výbavu moderních speciálních jednotek až po oblek loňského střihu.

Přiběh pojednává znovunalezeném synovi cara Ivana Hrozného. Bývalý mnich Griška Otrpjev se vydává za Dimitrie Ivanoviče. Tato “pravda” se hodí polské šlechtě i některým ruským bojarům. Po svržení krutovládce Borise Godunova hledají nového nástupce. Mladý “carský syn” se bude snadno ovládat a proto pomohou podvodníkovi na trůn.

Začátky vlády jsou skvělé. Car Dimitrij hlásá, co vše se do Ruska převezme ze západu. V pozadí všeho stojí všudypřítomná polská šlechta, která se hodlá podílet na inovativní vládě mladého cara. Ruští bojaři jsou postupně odstavení ze svých funkcí a začíná se rodit plán na svržení cara.
Na pozadí bujarých večírku pořádaných carským dvorem dochází k úpadku celé Moskvy a nespokojenost lůzy se zvyšuje. Spolek bojarů nakonec nechá cara na pospas lůze která jej ubije. K moci se dostává opět stará bojarská garda.

Celé představení působí temně, nezvykle. Nikdy jsem nic podobného dříve neviděla. První půlku spíše chytáte děj, než vám úplně dojde, o čem to je. Je asi lepší si dopředu pročíst děj. Lépe si hru užijete. Všichni herci, kteří měli výraznější roli hráli skvěle. Celkem bylo na jevišti kolem 40 herců. Scény byly jednoduché, během představení se měnily jen málo. Základem byl systém mříží které se dle potřeby zvedaly. Do toho se maximálně vložila kulisa carského paláce.
Druhá část představení byla již skvělá. Rozumíte ději a víte dopředu kam to celé směřuje. Ubití mladého cara davem na konci způsobuje mrazení v zádech. Zvláště když si uvědomíte, že podobné situace (tj. jeden den jste hvězda, druhý den nikdo), se dějí neustále.

Hra rozhodně stojí za to. První půlka je poměrně náročná a je třeba si zvyknout na onu temnotu. Druhá půle má grády, na jejímž pozadí se připravuje svržení cara.

Andrea Chénier

Nejsem fanynka oper, popravdě, byla jsem snad jen jednou na Broučcích. Už si ani nevzpomínám. Když jsem zavítala opět od Ostravy, v místním Národním divadle Moravskoslezském zrovna opakovali již po několikáté známou operu Andrea Chénier od italského skladatele Umberta Giordana. Opera o milostném trojúhelníku se odehrává na pozdadí francouzské revoluce (rok 1796 cca).

Nejvíc ze všeho mě překvapilo, jak málo návštěvníků zde bylo. Odhadem tak tři sta lidí. Divadlo vypadalo velmi velmi prázdné. Nicméně vzhledem k tomu, že se představení hraje už nějaký ten pátek, asi to nebylo nic neobvyklého (aspon vedle nás nikdo neseděl). Hlavní hrdina andrea Chénier je skutečná historická postava známého francouzského básníka, obětí revoluce. Zbytek postav je smyšlených, až na dvě, které se v opeře spíše jen mihnou (Robbspierre, jeden z vůdců revoluce a potom jeden soudce, jehož jméno si nevybavím).

andrea chenier

První dějství se odehrává ve venkovském šlechtickém sídle. Šlechta oslavuje svůj život, baví se tancem a jídlem. Ale tak se ptá na postupující revoluci, která ohrožuje její bytí.  Mezi návštěvníky sídla je i mladý Andrea a další umělci. Andrea se zamiluje do dcery hraběnky, ta však jeho lásku přiliš neopětuje.  Skvělé byly kulisy formou velkých obrazových rámů. Působilo to snobsky a přesto jde o jednoduchou dekoraci.

Druhé dějství je již v Paříži. Revoluce je v plném proudu, příslušníci šlechty jsou pronásledováni a zabíjení. Mladá hraběnka vyhledá Andrého. Na toho již má ale spadeno vedení revolucionářů, a obvinují jej jako špiona a fanouška roajalistů. Celá opera končí popravou Andreho, ale i jeho lásky hraběnky, která se za úplatek nechá zaměnit s další vězenkyní, odsouzenou na smrt. Oba umírají za ranního slunce.

Opera byla velmi svěží, děj se hýbal rychle a hlavně, byla celá v italštině. Po bocích byly svítící panely s titulky, takže jsme rozuměly všechno. Titulky byly fakt super, asi i lepší než česká opera.
Živý orchestr byl báječný a dirigent si na konci vysloužil bouřlivý potlesk. Na kostýmech se také nešetřilo. Šlechtické kostýmy z prvního dějství jsou koncipované do zlatých barev, třásněné a nadýchané. Operu bych doporučila všem, kteří se na nějakou chtějí vydat, a neví kterou z bohaté nabídky vybrat.

A ještě jedno plus na závěr. Díky tomu, že bylo méně lidí, v pohodě se dostanete k bufetu a nakoupíte si co je libo.

Erotický veletrh EroFest: moje poprvé

Poprvé v životě jsem se rozhodla jít na něco s tématem erotiky. Tentokrát to ale nebylo divadlo, ale erotický veletrh EroFest 2016. Původně jsem chtěla je na ten větší, Venus do Berlína. Kamarádka mě lákala, nicméně na poprvé jsem zvolila raději ten český. Menší, a také levnější (250 Kč místo zahraničních 900 Kč). Navíc do Prahy to nemám zase tak daleko.
Pokud nevíte, o co jde, tak ve zkratce. Festival erotiky oslavuje lidské tělo a sexualitu. Odhaluje další stránky sexuality, které běžný člověk nepozná (zde to byly například živé ukázky sado maso). Kromě představení na hlavním pódiu si můžete projít stánky všech možných firem, které vystavují své produkty. Vesměs se jedná o erotické pomůcky, jako vibrátory, venušiny kuličky , různé pouta, nafukovací panny, bičíky, lubrikační gely apod. Dále jsou zde firmy vystavující sexy erotické prádlo, doplňky pro erekci a afrodiziaka. Potkat zde můžete i známé pornoherečky. erofest ukázky sado maso

Abych nebyla úplně za blobou, prošla jsem si nějaké recenze na vibrátory. Vibrátor doma zatím nemám, ale stále laškuju s jeho zakoupením. Vygooglila jsem si pár stránek, kde si početla pár recenzí. Nejraději bych si pořídila nějaký masážní vibrátory na klitoris (link na recenze). Nejsou nijak extra drahé, a hlavně je zaručený orgasmus. Pak ještě nějak přimět manžela ke společným hrátkám. Ale zpět k festivalu.

Překvapením bylo množství místa v pražských Letňanech. Žádné narážení do lidí, vždy jste mohli najít i místečko pro sebe. Bylo zde několik scén (podií), kde se odehrával program. Všechny byly dost velké a dobře viditelné. Navíc za ním umístěné plátno promítalo vše, co se na pódiu dělo. Hodně se mi líbila BDSM scéna, kde na potetovaných svázaných holkách ukazovali tuto praktiku. Nějaké lehčí i tvrdší bití, svazovaní, houpačka – svázaní ve vzduchu na houpajících lanech. Opravdu zajímavé. A hlavně. Bokem byl prostor, kde jste si to mohli vyzkoušet také. V oblasti kolem podia byly vždy stánky firem s danou tématikou. Tedy BDSM vibrátory, bičíky a důtky (kozenedutky.cz – pěkné věcičky, i na manžela když nechce pomáhat v kuchyni). Trochu mě mrzí že jsem nešla na Reality Lovers. Ze speciálními brýlemi sledujete virtuální porno (jako živé). Byla ovšem chyba to nenavštívit.
Nepochopila jsem přítomnost PartyStage, kde hrála brutální hlasitá hudba, nikdo tam nebyl. Jen DJ, krčící se za pultem. to bylo hodně zlé. Na hlavní stage jsem poprvé v životě také viděla striptýz a sexy pole dance. Takových představení tam bylo hodně a velmi kvalitní. Kvůli zpoždění programu však nebylo vždy jednoduché, dojít přesně na daný program, který vás zajímá.

Co bych vytkla, tak málo stánků eshopů s erotickýma pomůckama. Byly tu sice nějaké značky (fun factory, lelo) ale celkově mi přišlo, že vystavených vibrátorů je málo. Nakonec si jej objednám přeci jen na internetu. I když prý v neděli bylo již méně stánků. Vystavovatelé odjeli (!!!). Nechápu jak je toto možné. Celkově vzato, další ročník s klidem vynechám. Masážní vibrátor si pořídím jinde, výběr na festivalu nebyl. Ale jinak samozřejmě, spoustu nových zajímavých informací.

Dům na nebesích

Úspěšná a úžasná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště Divadla na Vinohradech. Ani její filmová verze není o nic méně úspěšná. Celovečerní adaptace se téměř, mimo obsazení herců, neodchýlila od původní jevištní úpravy, téměř vůbec. V tomto případě to nebylo vůbec na škodu.

Představení se už bohužel dlouhá léta na scéně divadel neodehrává, ale díky filmové adaptaci si jej můžete kdykoliv dopřát.dum na nebesích, foto:ceskatelevize.cz

Dokonalé obsazení

Postavu Kláry napsal Jiří Hubač přímo pro Jiřinu Bohdalovou. Sepisoval roli jistou rukou a s dokonalou znalostí toho, co herečka umí a kam ji zařadit. Jiřina Bohdalová tak měla opět po čase na jevišti možnost dokázat šířku svého hereckého talentu, který suverénně zahrnuje i tragikomické polohy. Nejen komediální polohy, ve kterých jsme ji vesměs vídali.

Diváci si ihned hru i film zamilovali pro jeho lidový obsah. V ději se neodehrává nic komplikovaného. Hra – i film – vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a přespříliš obětavé Kláry. Svůj smysl života vidí v tak trochu nedobrovolném, ale nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že někteří si tuto péči zasluhují a jiní o ni zase naopak vůbec nestojí. Herecký koncert divákům po léta připravovala nedostižná Jiřina Bohdalová, která osud nešťastné a v podstatě opuštěné ženské vykreslila dokonale. V rámci tohoto hvězdného vystoupení nezapomínejme ani na Petra Nárožného, Josefa Somra, Václava Vydru, Simonu Postlerovou a klenot vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií sobě vlastní, ztvárnila fantastickým způsobem degradovanou aristokratku a ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily.

Pustevny mají mořský svět z ledu

Tradice na niž jsou již řadu let beskydští turisté zvyklí jsou Ledové sochy. V sobotu 7. ledna byla otevřena tradiční výstava soch vyrobených pouze z ledu. Každý rok se téma mění, například loni bylo ke shlédnutí Ledové království v čele s trůny, královnou, korunou a další. Výstava se letos hodně rozrostla. Z původních 8 tun se letos staví z 42 tun kvádrů ledu. Soch by nakonec mělo být přes 40.
V prvním stanu je již dokončen podmořský svět. K vidění je například potápěč či mořský koník. Nechybí ale ani tradiční želva, vrak lodě či krásná chobotnice. Šest sochařů začalo tesat již v úterý a od té doby neúnavně pracují i přes osm hodin denně. Výstavba mořského světa je hotová. Ve vedlejším stanu začli modelovat ještě svět brouků. Ten bude přístupný v následujících několika dnech.ledove-sochy-pozvanka

O samotném sochání v mrazu říká jeden ze sochařů Jan Paďour z Jaroměře toto: “Letos zde máme extrémní podmínky. Až do pátku silně sněžilo. Báli jsme se o stan, aby neuletěl. Tak silný vítr zde byl. Nyní jsou zase teploty hodně nízké, i dvacet pod nulo. To sochání v ledu příliš nesvědčí”. Podle něj je velký mráz spíše na škodu. Velký mráz způsobuje snadnější praskání ledu a musíte být opatrnější. Navíc se při modelování detailních míst používá prolévaní vodou, ale ta okamžitě mrzne.
Problémy jsou také s nářadím. Nesmíte používat olej na mazání řetězu (sochy by byly od oleje, protože ten při řezání lehce z řetězu stříká). A když se pila na chvíli vypne, místo oleje máte v řetězu vodu z ledu, okamžitě vám řetěz zamrzne. Mráz samozřejmě působí i na vyšší únavu sochařů. “Večer jsem fakt velmi unavení a promrzlí”, dodává Paďour.

pustevny4-pustevny-cz

Ryba z loňské výstavy Ledové království. Letošním tématem je Podmořský svět a Makrovýstava brouků


V týdnu přibudou další sochy, které zde vytvoří amatérští sochaři a děti. Na víkendy se plánují akce, zaměřené na lední sochařství. Můžete si vyzkoušet řezat či tesat do ledu. Plánuje se živá hudba, jarmark či ukázky beskydské gastronomie. Ledové sochy budou přístupné k vidění až do 22.ledna ve stanech. Poté budou krycí stany odstraněny a o vše se již postará příroda.

Tvorba soch z ledu má již 19 letou tradici. Letos bude výstava největší. Doufejme, že příroda zachová sochy déle než tomu bylo v minulých teplých letech. Na Pustevny se nejlépe dostanete z Tronajovic od parkoviště u hotelu Ráztoka (jede zde i autobus). Pak buď pěšky po prohrnuté cestě nebo klasicky sedačkovou lanovkou. Od Prostřední Bečvy můžete na Pustevny vyjet i autem (nahoře je nehlídané parkoviště za 80 kč na den).

Hrdý Budžes: super herecký výkon

Divadelní hra, v hlavní roli s excelentní herečkou Bárou Hrzánovou, je napsána na motivy knihy Hrdý Budžes. Jde o politickou hru, o které je však vyprávěno dítětem. Tudíž se k divákovi dostává zprostředkovaný pohled na vzniklou situaci, prostýma, dětskýma očima.

Nekomplikovaný a svižný obsah

Žákyně 2. třídy Helenku trápí to, že se jí ostatní děti posmívají, protože je “tlustá”. Helenka vyrůstá bez vlastního otce. Mamince neříká maminko, ale Kačenko. Tatínka jí však nahrazuje maminčin přítel Pepa, který stejně jako Kačenka pracuje v divadle a je otcem Helenčina mladšího bratra. Helenka je velmi vnímavá a ráda tráví čas mezi dospělými.
Helenčina maminka i otčím přichází postupem času o práci v divadle. Příčinou je samozřejmě jejich nesouhlas s režimem a nepodporování komunistické ideologie.hrdý budžes v podání barbory hrzánové
Dojde k rodinnému rozkolu kvůli babičce, která komunikuje s pravým otcem Helenky. Předává mu nepravdivé informace o tom, jak je jeho dcerka nešťastná a jak špatně je o ni postaráno. Což není pravdou. Maminka Helenky se vše dozví a vztahy s rodinou ukončí. Vše zachrání až Kačenčin otec. Kniha i divadelní představení tedy končí oslavou Vánoc a stěhováním do Prahy. Helenka je ze stěhování nadšená, protože se jí tak plní její velké přání.
Zjišťuje i pravdu o svém hrdinovi Budžesovi, který Budžesem vlastně ani nebyl, protože se v básni píše: “Hrdý buď, žes vytrval…”
Helenka, než pochopila pravý význam, obdivovala Budžesovu vytrvalost a odhodlanost. I pro ni tak po jeho vzoru neexistovaly cíle, které by nedokázala pokořit.

Dětská bezprostřednost

Tato oddechová hra krásně zobrazuje fakt, že děti mají záviděníhodnou vlastnost. Mají pro všechno vždy to nejjednodušší vysvětlení a problémy, které vnímají, si vysvětlují s úsměvem na rtech.

Partička k pohledání

partička pobaví a rozesměje genzer suchánek a spol.Pod názvem Partička se ukrývá dokonalá improvizační show, momentálně vysílaná na televizi Prima Cool. Celý pořad spočívá v naprosté jednoduchosti a spontánnosti. Na diváka může Partička působit i jako neřízená zábava, která totálně postrádá pravidla, zábrany a hranice. Improvizační hodinka je vystavěna na improvizačních schopnostech čtyř herců při různých hrách. Pořad je dále zpracovaný podle stejnojmenné slovenské verze, která byla taktéž úspěšná a nechala se inspirovat celosvětově úspěšným pořadem Whose Line Is It Anyway?. Stejně jako ve slovenské verzi pořadem provází Daniel Dangl, který je zároveň i režisérem pořadu. Hudebně pořad doprovází Marián Čurko. Dalšími a do pořadu perfektně padnoucími herci jsou:
* Michal Suchánek
* Ondřej Sokol
* Richard Genzer
* Igor Chmela
Při zvláštních vysíláních, jako jsou například silvestrovské díly, se na scéně objevují i nejrůznější hosté. Mezi nimi byly i Tatiana Vilhelmová, nebo Lucie Bílá. Svéráznému humoru ostatních protagonistů se každá z dam postavila po svém.

Krušné začátky

První díl byl odvysílán 18. března 2011. Netěšil se však téměř žádné sledovanosti. Po druhém díle byla Partička dokonce pozastavena. Vše vypadalo tak trochu beznadějně. Obrovskému diváckému zájmu se Partička začala těšit až díky masovému rozšíření na sociálních sítích, zejména na Facebooku. Profil Partičky spravuje Ondřej Sokol společně s Michalem Suchánkem.

Přehrávání archivu

V současné době televize Prima žádné nové díly nenatáčí, ani natáčet nehodlá. Jednu dobu se nově natočené díly přesunuly na televizi Barandov, kde se Partička vysílala pod názvem La Parta. Prima Cool nabízí v současné době divákům staré, archivní díly, které se i tak těší sledovanosti.

O Partičku však nepřijdete

O improvizační show Partička však diváci nepřijdou. Parta herců i nadále objíždí česká města a sály kulturních domů nikdy nezejí prázdnotou. Daniela Dangla však v živém představení neuvidíte. Herce doprovází, neméně vtipný, Jakub Kohák.

Sluha dvou pánů

Prkna a ducha Národního divadla zná téměř dokonale Miroslav Donutil, coby italský sluha Truffaldino. Premiera této úžasné Goldoniho hry, byla uvedena 22. září 1994. Už po tyto dlouhá léta je představení vždy vyprodáno. A stejná situace se týká také, bohužel, derniery. Ta se jisto jistě uskuteční 27. 12. 2016.
Je možné, že Sluha dvou pánů jako taková, se bude hrát i nadále, ovšem bez Miroslava Donutila. Ten zastává názor, že Sluha dvou pánů byl stvořen přímo pro Národní divadlo a pokud se tamní vedení rozhodlo uvádění hry definitivně ukončit, i herec s pokračováním končí.
Miroslav Donutil se během let na scéně setkal v této hře i se svým vlastním synem Martinem Donutilem.

Jednoduché prvky

Samotná hra vypráví o tom, jak se sluha Truffaldino rozhodl z vypočítavosti, Donutil jako sluha dvou panumazanosti a domnělé chytrosti sloužit dvěma pánům. Vypjatým situacím se tak rozhodně nevyhne.
Hra je dokonalá pro svou jednoduchost i přesto, že se zdá být zcela zamotanou. Autor vsázel na jednoduché prvky, jako jsou:
* Zásnuby
* Nedorozumění
* Nadsázka
* Situační nedokonalosti
* Vypůjčená identita
* Láska
* Vypjaté situace vzniklé díky touze po penězích
* Negramotnost Truffaldina
* Svérázná služka Smeraldina

Geniální obsah

Benátský obchodník Pantalone pořádá zásnuby své dcery Klárinky, jejíž ruka byla slíbena Silviovi, synovi Dottora Palmira. Na scéně se objevuje Truffaldino, který ohlašuje návštěvu svého pána Federiga Rasponiho. Jemu byla Klárinka zaslíbena ještě před Silviem. Jeho však nemilovala a zpráva o smrti Federiga, který padl v boji, jí otevřela možnost uzavřít sňatek právě se Silviem.
Nikdo však netuší, že za Frederiga se vydává jeho sestra Beatrice, jež hledá Florinda. To je muž Beatričina srdce. S Florindem se následně setká i Truffaldino, který takto začne současně sloužit dvěma pánům. Začíná tedy sled plný zmatků, vtipného zapírání a vymýšlení.

Shirley Valentine

simona stašová jako shirley valentineDámy, rozmazlete se představením s názvem Shirley Valentine. Po dobu téměř tří hodin Vás bude bezpodmínečně bavit fantastická Simona Stašová. Na divadelních prknech v této inscenaci neuvidíte nikoho jiného. A přesto budete odcházet s pocitem, že bylo Simony Stašové málo. Vyrazte proto určitě např. do divadla ABC bez svých mužů a dětí do 15 let. Litovat rozhodně nebudete.

(Ne)Jen ženská záležitost

Samozřejmě, že komedie není určena pouze ženám středního věku, ale všem, kdo mají rádi dobrou zábavu. Pokud ale vyrazíte s kamarádkou, porozumí zřejmě Vašemu pokyvování hlavou v určitých pasážích lépe, než Váš manžel.
Premiéra byla uvedena v roce 2008 a setkává se s kladnými ohlasy dodnes. Dokladem toho je i fakt, že představení je vždy vyprodáno.

Jak nepropásnout zbytek života

Čtyřicetiletá matka od rodiny, manželka počestného, ale poněkud suchého občana, která se stará především o to, aby život její rodiny, která žije v Liverpoolu, běžel v zásadně zajetých kolejích, jaksi zapomněla žít svůj život. Je doslova polykána stereotypním a šedivým životem. Ve svých 40 letech se neubrání častěji a častěji pocitu, že všechno krásné a vlastně i život, už má za sebou. Lépe řečeno život dívky jménem Shirley Valentine. Sny, touhy, spontánnost a přání té dívky, kterou kdysi byla, v ní však nadále zůstávají. Proto se rozhodne pro nečekané rozhodnutí, které u ní nikdo nepředpokládal. Na popud své kamarádky odjede na dovolenou do romantických míst, kde se pěstuje vinná réva, do Řecka. Najednou vše, v co už nevěřila a zapomněla, dostává reálnou podobu. Začíná tam nový život. Cesta k sobě samotné nenechá dlouho čekat.

Simona Stašová o Shirley

Sama velká herečka o roli říká, že jí byla přímo ušitá na tělo. Musela do ní však dozrát. Teď je ve věku, kdy si plně uvědomuje své kvality a do role se o to víc může položit. Luxusní a hlavně pravdivé fráze ze hry Shirley Valentine, sdílí a opravdově prožívá společně s divačkami.

« Older posts

© 2017 KULTURA PRO KAŽDÉHO

2016 rusalkanazamcich.cz