rusalkanazamcich.cz

Představení “Sex pro pokročilé” v podání Studia Dva je smělým a odvážným zkoumáním lidské sexuality, které diváky zanechalo jak šokované, tak uchvácené.

Hra, napsaná a režírovaná Petrem Zelenkou (Samotáři, Rok ďábla, Modelář), má talentované obsazení herců, kteří ale nepřinášejí silné a autentické výkony. Zvláště je kritizovaná je Jana Krauzová (Czech Made Man, Prázdniny v Provence) za její afektované chování a pitvořivé grimasy. Roden je na tom už výrazně lépe.

Příběh se zaměřuje na dvě postavy, které se potýkají se svými sexuálními touhami a nudou po 25 letech manželství. Hra obsahuje silné a kontroverzní scény, které diváky nutí přemýšlet o jejich vlastních sexuálních představách a zvyklostech nebo mladšímu dívákovi mohou připomínat chování svých rodičů. Hra se točí také kolem návodu, jak oživit sexuální hrátky a vášeň. Jak je nutné zvýšit libido obou manželů (typicky se přípomínají různé doplňky stravy na erekci nebo viagra – žena si z erekce svého stárnoucího muže utahuje). Situaci snad už nelze ani zachránit, nebo ano? Pomůže objednání hotelové pokoje a kniha pro starší “Sex pro pokročilé”?

Názory díváků lze snhrnout takto:

• Několik diváků chválilo hru jako “odvážnou” a “provokativní” a ocenili autenticitu herců.
• Jiní diváci však považovali hru za příliš kontroverzní a náročnou na přijetí.
• Několik lidí však zároveň připomnělo, že představení není pro každého a že by měli být připraveni na některé silné a kontroverzní scény.
• Spoustu hodnotitelů tvrdilo, že se představení táhne, je bez náboje a nudné.
• Celkově se zdá, že hra rozdělila názory diváků a někteří byli nadšeni, zatímco jiní byli zklamáni.
• Nicméně, i ti, kteří měli smíšené pocity ohledně hry, uznávají, že se jedná o silné a originální dílo, které stojí za vidění.

Hodnocení hry na i-divadlo.cz je ale poměrně nízké. Návštěvníci hodnotí přesně na 50%, což odpovídá nadšeným i naštvaným komentářům.

Každoroční tradice. Už od roku 2001 pořádá krajské město GRAND Festival smíchu, na kterém se představí smetánka z celého Česka. Přijďte se pobavit i vy.

Hlavní město smíchu. Tipovali byste, že alespoň na jeden týden se jím stanou právě Pardubice? Některé sportovní fanoušky by to nepřekvapilo, stejně tak milovníky divadla. Na konci ledna se totiž právě v Pardubicích koná tradiční GRAND Festival smíchu.

Ocenění pro nejlepší

GRAND Festival smíchu pořádá Východočeské divadlo už od roku 2001. Slouží jako soutěžní přehlídka komediální tvorby divadel z celé České republiky. Každoročně se tak do krajského města sjede smetánka z různých koutů naší země, aby pobavila nejen fanoušky, ale také odbornou porotu.

Komedii sledují hned dvě poroty – odborná a studentská. Obě mají právo udělit vlastní cenu. Zapojit se však mohou i samotní diváci, kteří svým hlasováním určují, kdo získá cenu Komedie diváků. Součtem všech hlasů je pak určeno nejlepší komediální vystoupení a vyhlášena cena Komedie roku.

Zábava na celý týden

Po celou dobu trvání Festivalu se tak mají diváci na co těšit. Přítomna jsou méně známá herecká uskupení, která se tak rázem mohou vyšvihnout mezi elitu. Součástí týdenního maratonu je i ocenění za mimořádný přínos v herectví, režii či jiné oblasti divadelního komediálního žánru pro aktivně tvořícího umělce. Právě za tento přínos se od roku 2012 uděluje cena Genia smíchu. Pardubice během tohoto týdne žijí nejen divadlem, ale také řadou doprovodných akcí. Východočeské divadlo nabízí širokou škálu nesoutěžních představení, jsou pořádány výstavy, koncerty i zajímavé aktivity nejen pro děti. Divadlo se navíc stává místem příjemných setkání souborů z celého Česka, zástupců jednotlivých měst i kulturních osobností.

Pohádky nejsou určené jenom pro malé. Pokud chcete vidět unikátní pěvecké i akrobatické představení, potom doporučujeme úspěšné dílo Sněhurka na ledě.

Populární muzikál Sněhurka na ledě se opět vrací do Česka. Po úspěchu v divadelní sezóně 2018/19, kdy jej vidělo více než 80 tisíc diváků a velkému zájmu v zahraničí, se chystá velkolepý návrat na českou půdu. Kam se můžete přijít podívat a na co se můžete těšit?

Originální představení

Pohádka o Sněhurce je velice populární. Po celém světě je známá v různých podobách. Vznikla řada televizních i divadelních zpracování právě na motivy zpracování bratří Grimmů. Tato obdoba na to ale jede úplně jinou cestou. Snaží se totiž převyprávět příběh řečí tance, zpěvu a humoru.

Pokud tedy příběh krásné Sněhurky znáte nazpaměť, je právě toto představení ideální volbou. Jde totiž o zpracování, které více než na suchém převyprávění příběhu staví na fantazii diváků. Na jejich prožitku z kvalitně provedených kostýmů a skvělých výkonů herců.

Akrobatické kousky

Základním stavebním kamenem se stal zpěv. Hudba a zpěv vás budou provázet celou pohádkou. Kvalitní zážitek zajistí i obsazení, které je plné známých hereckých i pěveckých es. O nazpívání písní se postarala například Dara Rolins, Martin Dejdar nebo Aleš Háma.

Co ale znamená to spojení „na ledě“, které je součástí názvu tohoto díla? Označuje umístění. Narozdíl od ostatních adaptacích jsou hlavní pomůckou všech herců brusle. Těšit se tak můžete na zajímavé akrobatické kousky od talentovaných krasobruslařů.

Kde a kdy?

Sněhurka na ledě se vrací do Česka na přelomu roku 2020/21. V prosinci 2020 se představí v Brně, na začátku nového roku zase v Praze. Program:

• sobota 12. 12. 2020 – Brno (DRFG arena),
• sobota 19. 12. 2020 – Praha (02 aréna),
• sobota 30. 1. 2021 – Ostrava (Ostravar aréna).

Pro milovníky staročeských kostýmů, dobrého jídla a pití máme skvělý tip. V malé vesničce Hamry si každý únor můžete užít masopustní maškaru.

O malé vesničce Hamry jste s největší pravděpodobností nikdy neslyšeli. Vždyť na první pohled ani není ničím výrazná. Má pouze 259 obyvatel a do roku 2018 neměla ani svůj vlastní znak a vlajku. Vyčnívá ale tradiční masopustní akcí.

Historické kořeny

Masopust patřil mezi významné historické akce. Značil totiž příchod nového vegetačního období, jarního novoročí. V lednu a v únoru se totiž dokončovaly hospodářské práce jako zpracování konopné a lněné příze či mlácení obilí. Přicházel také čas svateb, zabíjaček, tancovaček a zimní slunovrat.

Hamry u Hlinska patří mezi jedny z posledních obcí, kde se udržel zvyk staročeských maškar. Ke stálicím v této obci patřila už od dob První republiky. Průvody za Rakouska-Uherska se nepodařilo prokázat, místní se ale domnívají, že už tou dobou patřil staročeský masopust mezi každoročně pořádané akce.

Den plný zábavy

Tato tradice přežila až do dnešních dní. Masopustní obchůzka začíná už brzy ráno, kdy se všichni účastníci schází. Připraví si masky, opraví ty staré a případně vyrobí nové. Po těchto přípravách vyrazí průvod obcí. Je řízen laufrem (jeden z hlavních účastníků maškary), za nímž pochodují kobyly a další tradičně odění účastníci.

Nedílnou součástí této akce je zábava, do které se může zapojit každý. Odpoledne probíhá ve znamení hudby, dobrého pití a jídla. Masopust pak skončí „poražením kobyly“. Ta následně dostane „štamprle“ na oživení, kapela začne znovu hrát a všichni se dál radují.

Dědictví UNESCO

Masopust v Hamrech se dostal na seznam nehmotného dědictví UNESCO. V roce 2010 na něj byly přidány masopustní průvody a masky z Hlinecka, jejichž zápis navrhlo hned 11 zemí včetně Česka.

Chystáte se letos do divadla, ale chtěli byste vidět něco nového? Potom jsme pro vás vybrali trojici nejzajímavějších představení, které mají letos premiéru.

Rok 2020 se rozjel na plné obrátky. Čeká nás v něm spousta zajímavých kulturních událostí. Výjimkou nejsou ani divadla, která na první polovinu roku chytají plno premiér. Ty nejzajímavější naleznete v tomto přehledu.

Elefantazie

Na konec ledna připravuje divadlo ABC premiéru fantasy muzikálu Elefantazie. V hlavních rolích se představí Tomáš Klus a Tomáš Havlínek. Ústřední postavou bude Joseph Merrick. Jedná se o historickou postavu, která se kvůli tělesným deformacím stala atrakcí londýnského obludária.

Není divu, že jeho příběh lákal scénáristy a tvůrce z celého světa už řadu let. Na základě jeho příběhu vznikl i film Sloní muž. Na originální zpracování, které přinese svůj vlastní pohled na věc, se pak mohou těšit diváci divadla ABC. Jak tvrdí jeho tvůrci, půjde o „muzikál ohavné krásy“.

Husitská trilogie

Trochu jiný pohled na unikátní období české historie přinese koncem ledna divadlo Komedie. To uvede svoji Husitskou trilogii. Inspiraci tvůrci čerpali v dílech Aloise Jiráska. Ústředními postavami budou Jan Hus, Jan Žižka a Jan Roháč.

Podle divadla Komedie půjde o kreativní a kritickou konfrontaci husitského období. Každý si příběh husitů v průběhu posledních šesti století ohýbal k obrazu svému, o což se pokusí také tým kolem slovenského režiséra Lukáše Brutovského.

Kanibalky: Soumrak starců

Divadlo Rokoko na květen přichystalo pokračování hry Kanibalky: Soumrak samců. Ústředními postavami bude dvojice Iggy a Diana. Svérázné duo bude řešit vraždu pěti arabských mužů. Stopa je přivede až do výcvikového tábora „slušnočechů“, kteří se chystají na muslimský exodus.

David Drábek zápletku komentuje jako politickou satiru, která má odrážet i všechny problémy současného člověka a jeho virtuálních světů. Jde tedy o téma, které bude možné hrát i desítky let od premiéry.

Divadelní, komediálně laděná hra, za kterou stojí francouzský autor Fabrice Roger-Lacan. Příběh je vystavěn na jednoduchosti a hlavními aktéry, kteří se po celou dobu představení objevují na jevišti pouze dva, jsou Jana Paulová a David Suchařípa.

Protiklady se přitahují

Komediální příběh vypráví o dvou lidech odlišných názorů i povah. Jde o dva sousedy, kteří spolu sdílí prostor malé chodby na společném patře. Zprvu se míjí a nevšímají si jeden druhého. Postupem času začínají mít oba jasno. Shodnou se pouze v tom, že nemají absolutně nic společného a spíše si lezou na nervy, než že by se tolerovali. Dialogy jsou laděny do lehkých i pernějších dohadů a neshod. Tato situace nějakou dobu trvá. Chvílemi se střídá komediální podtón s hořkým nádechem, který samota přináší. Než si k sobě aktéři začnou hledat cestu, nikdo to nikomu dobrovolně neulehčuje.

Jak samotná hra plyne, ona, coby renomovaná psycholožka a on, jako marketingový manažer si začnou uvědomovat fakt, který se týká vesměs všech lidí. Že nikdo z nás nechce být příliš dlouho sám.

Citace samotných herců

Jana Paulová se o hře vyjádřila takto:

• Hra je vtipná, chytrá a líbí se mi její téma – že lidé, kteří jeden ke druhému mají hodně blízko, mohou mít k sobě tak složitou cestu.

• S kým hraju, je pro mě na jevišti možná důležitější než to, co hraju. S partnerem, se kterým na sebe slyšíme a máme smysl pro podobný humor, se dá i z průměrného textu udělat dobrá komedie. Navíc s Davidem máme za sebou stovky odehraných repríz komedie Drahouškové, takže už dávno víme, že je nám spolu na jevišti dobře.

David Suchařípa říká:

• Hraju manažera marketingu, ta hra je samozřejmě o něčem úplně jiném, nicméně je to postava uvěřitelná, a to je pro mne důležité – že jde o reálnou živou bytost. Pochopitelně se chová jako spousta lidí, které znám. Ale je to spíš prototyp člověka složeného z několika lidí. Není to tak, že by se mi za touto figurou vybavil jeden konkrétní známý nebo kamarád. Pokud bych do této postavy vložil mix svých deseti různých známých, to bych si asi dokázal představit.

Divadelní hra Natěrač je jednou z hvězdných stálic českého, divadelního světa. I proto uplynulo již 22 neuvěřitelných let od uvedení premiéry. Hra seznamuje diváky s příběhem natěrače Waltera, který je souhrou pikantních okolností donucen sehrát roli manžela své klientky, za což je také náležitě odměněn.

Inscenace Natěrače je nesmrtelná, i přesto však představení čeká v roce 2017 derniera.

Televizní adaptace

Televizní adaptace není o nic horší, než původní divadelní hra. V hlavních rolích zde excelují Jan Budař, Jitka Čvančarová a Martha Issová.

Jan Budař shodou vtipných okolností úspěšně zastoupí manžela a zachrání takčest dámy. Donald Churchil vsadil na dokonalou jednoduchost. Příběh je proto velmi prostý a snad i proto velmi oblíbený.

Jane ( Jitka Čvančarová) navštíví Marcia (Martha Issová), rozzuřená manželka jejího milence, s nímž se Jane schází několik let za zády svého movitého muže. Marcia jí oznámí, že až se manžel vrátí, tak mu celou nevěru neprodleně a za tepla bez okolků hodlá barvitě odprezentovat. Zoufalá Jane neví, co si počítd. Jedinou pomoc tak vidí v natěrači jménem Walter, který v ten moment pracuje v jejím bytě a scénu vyslechl za dveřmi. Jane se s ním domluví, že před manželkou svého milence zahraje jejího manžela. Walter je však velmi zanícený herec amatér.

Rozjede se proto bláznivá série scén plných nedorozumění a mystifikací. Natěrač, naprostý společenský outsider, se dočká neuvěřitelné přízně obou dam, které si na něm potřebují dokázat, že jedna je lepší než ta druhá.

Kritika

Na adresu televizní adaptace se však snesla vlna kritiky. Téměř jediný divák nebyl spokojen. I přesto má vždy opakování hry Natěrač velkou sledovanost. Těžko tedy soudit, proč se filmové zpracování nedočkalo uznání.

Populární a velmi oblíbený herec Miroslav Donutil dlouhá léta objížděl česká města s představením Ptejte se mě, na co chcete. Šlo o interaktivní představení, kde se mohli zapojit sami diváci. A zapojovali se velmi rádi. Miroslava Donutila zahrnovaly veškerými dotazy, které si jen lze představit. Miroslav Donutil tak dokázal, že je po legendárním Vladimíru Menšíkovi, druhým nejlepším vypravěčem u nás.

S vtipem sobě vlastním Miroslav Donutil ve vyprodaných sálech vyprávěl mimo jiné o filmování na Slovensku, o svých vztazích s našimi předními herci či režiséry, o dětství, sportu, divadle, alkoholu, sexuálních zážitcích a tudíž i vztazích se ženami. Některé dotazy zodpovězeny nebyly a najdete je publikované a zodpovězené až ve stejnojmenné knize. Kniha byla samotným Miroslavem Donutilem namluvena i jako audiokniha.

Představení Ptejte se mě, na co chcete, už není aktuálně ke zhlédnutí, díky namluveným souborům však nepřijdete o jedinečnou intonaci a vypravěčské schopnosti Miroslava Donutila.

Kouzelné Vánoce

Nemusíte však zoufat, zjistili-li jste až teď, že představení se již neodehrává. Kdykoliv se každoročně přiblíží vánoční čas, silvestr a volné dny plné pohody a sváteční atmosféry, snad veškeré televizní stanice začnou v hojném počtu představení na střídačku vysílat.

One man show Miroslav Donutil bravurně zvládá táhnout skoro po 2 hodiny. Energie z něj přímo srší a divákům se naprosto otvírá. Hodně se v průběhu představení mluví právě i o zmíněných Vánocích. Naladit se tak na kouzlo Vánoc ve společnosti Miroslava Donutila prostřednictvím obrazovky tak není nejmenším problémem. I přes jeho neřízenou vtipnost mělo představení, ale vždy svou úroveň a hranice vkusu.

Letitá a předně světoznámá opera vypráví příběh nádherné Rusalky, která se zamiluje do mladého a okouzlujícího prince. Otec jejímu velkému přání, kterým je touha stát se lidskou bytostí, rozhodně nepřeje. Rusalka velmi touží po polidštění, protože jedině tak může být její láska opětovaná. Pomocnou ruku může podat ježibaba, která ale klade podmínky a varování. Za svou touhu musí Rusalka zaplatit krutou daň a to tím, že se stane němou. A pokud se jí nepodaří princovu lásku získat, stane se bludičkou.

Rusalka riziko podstoupí a opravdu se změní v krásnou dívku. S princem se setkává na břehu jezera. Ten k ní téměř okamžitě zahoří láskou a touží dívku pojmout za svou ženu.

Uhrane jej však cizí kněžna. Princ začne váhat mezi němou, éterickou dívkou a ohnivou ženou. Aby Rusalka nebyla nakonec opravdu prokleta, musela by prince zabít. Toto však striktně odmítne a nešťastná se vrací do chladných vln jezera v podobě bludičky.

Prince však mezitím kněžna opustila a on, plný žalu z Rusalčina zmizení, bloudí bezdušně krajem. Na břehu jezera se znovu s Rusalkou, proměněnou v bludičku, setkává. Princi je nad slunce jasné, že jediný polibek povede k jeho neodvratné záhubě, nemůže si však pomoci a neodolá.

Generační odkaz

Všem je známo, že autorem nezapomenutelné opery je Antonín Dvořák. Sepsána byla na motivy pohádky Malá mořská víla, která vzešla z pera Hanse Christiana Andersena.

Libreto pak dále sepsal Jaroslav Kvapil. Skladatel i básník se velmi dobře znali.  Sedli si nejen umělecky, ale i jako lidé a společně vytvořili silný odkaz budoucím generacím. Krásná spolupráce obou tvůrců, skladatele i básníka, kteří si byli umělecky i lidsky velmi blízcí, přinesl odkaz letitým generacím. Kouzelný a působivý příběh o velkém přání a následném zklamání Rusalky vyráží dech divákům po celém světě.

Státní opera nabízí představení Rusalky již od roku 2005 v režii známého režiséra Zdeňka Trošky. Jeho pohádky a následná režie Rusalky byly sázkou na jistotu. Opera je bravurně nastudovaná v češtině a v představení jsou použity anglické titulky. Tento kulturní zážitek si můžete vychutnávat po dobu 3 hodin a 10 minut. Oddech v nádherném prostředí jsou vám nabídnuty v podobě přestávek po 20 minutách.

Úspěšná a úžasná divadelní hra Jiřího Hubače Dům na nebesích, naplňovala během neuvěřitelných rekordních sedmi let hlediště Divadla na Vinohradech. Ani její filmová verze není o nic méně úspěšná. Celovečerní adaptace se téměř, mimo obsazení herců, neodchýlila od původní jevištní úpravy, téměř vůbec. V tomto případě to nebylo vůbec na škodu.

Představení se už bohužel dlouhá léta na scéně divadel neodehrává, ale díky filmové adaptaci si jej můžete kdykoliv dopřát.

Dokonalé obsazení

Postavu Kláry napsal Jiří Hubač přímo pro Jiřinu Bohdalovou. Sepisoval roli jistou rukou a s dokonalou znalostí toho, co herečka umí a kam ji zařadit. Jiřina Bohdalová tak měla opět po čase na jevišti možnost dokázat šířku svého hereckého talentu, který suverénně zahrnuje i tragikomické polohy. Nejen komediální polohy, ve kterých jsme ji vesměs vídali.

Diváci si ihned hru i film zamilovali pro jeho lidový obsah. V ději se neodehrává nic komplikovaného. Hra – i film – vypovídají spíše dramatický než komediální životní příběh udřené a přespříliš obětavé Kláry. Svůj smysl života vidí v tak trochu nedobrovolném, ale nekonečném obskakování druhých a teprve v závěru zjišťuje, že někteří si tuto péči zasluhují a jiní o ni zase naopak vůbec nestojí. Herecký koncert divákům po léta připravovala nedostižná Jiřina Bohdalová, která osud nešťastné a v podstatě opuštěné ženské vykreslila dokonale. V rámci tohoto hvězdného vystoupení nezapomínejme ani na Petra Nárožného, Josefa Somra, Václava Vydru, Simonu Postlerovou a klenot vinohradské činohry Jiřinu Jiráskovou, která s grácií sobě vlastní, ztvárnila fantastickým způsobem degradovanou aristokratku a ztělesnila sarkastickou majitelku rozpadající se vily.