Již tři měsíce se v Ostravě hraje výjimečná činohra. Car Samozvanec z pera polského Adolfa Novaczynskeho. Původní verze má na 400 stránek. Režisér Andrzej Celinský musel dílo hodně seškrtat. Vše pečlivě tak, aby dějová linie a pochopitelnost jednotlivých scén navazovaly a divák nebyl v ději ztracen.

Přestože se příběh odehrává na přelomu 16. a 17 století, každá postava nosí jiné dobové oblečení. Od brnění, přes výbavu moderních speciálních jednotek až po oblek loňského střihu.

Přiběh pojednává znovunalezeném synovi cara Ivana Hrozného. Bývalý mnich Griška Otrpjev se vydává za Dimitrie Ivanoviče. Tato “pravda” se hodí polské šlechtě i některým ruským bojarům. Po svržení krutovládce Borise Godunova hledají nového nástupce. Mladý “carský syn” se bude snadno ovládat a proto pomohou podvodníkovi na trůn.

Začátky vlády jsou skvělé. Car Dimitrij hlásá, co vše se do Ruska převezme ze západu. V pozadí všeho stojí všudypřítomná polská šlechta, která se hodlá podílet na inovativní vládě mladého cara. Ruští bojaři jsou postupně odstavení ze svých funkcí a začíná se rodit plán na svržení cara.
Na pozadí bujarých večírku pořádaných carským dvorem dochází k úpadku celé Moskvy a nespokojenost lůzy se zvyšuje. Spolek bojarů nakonec nechá cara na pospas lůze která jej ubije. K moci se dostává opět stará bojarská garda.

Celé představení působí temně, nezvykle. Nikdy jsem nic podobného dříve neviděla. První půlku spíše chytáte děj, než vám úplně dojde, o čem to je. Je asi lepší si dopředu pročíst děj. Lépe si hru užijete. Všichni herci, kteří měli výraznější roli hráli skvěle. Celkem bylo na jevišti kolem 40 herců. Scény byly jednoduché, během představení se měnily jen málo. Základem byl systém mříží které se dle potřeby zvedaly. Do toho se maximálně vložila kulisa carského paláce.
Druhá část představení byla již skvělá. Rozumíte ději a víte dopředu kam to celé směřuje. Ubití mladého cara davem na konci způsobuje mrazení v zádech. Zvláště když si uvědomíte, že podobné situace (tj. jeden den jste hvězda, druhý den nikdo), se dějí neustále.

Hra rozhodně stojí za to. První půlka je poměrně náročná a je třeba si zvyknout na onu temnotu. Druhá půle má grády, na jejímž pozadí se připravuje svržení cara.