Nejsem fanynka oper, popravdě, byla jsem snad jen jednou na Broučcích. Už si ani nevzpomínám. Když jsem zavítala opět od Ostravy, v místním Národním divadle Moravskoslezském zrovna opakovali již po několikáté známou operu Andrea Chénier od italského skladatele Umberta Giordana. Opera o milostném trojúhelníku se odehrává na pozdadí francouzské revoluce (rok 1796 cca).

Nejvíc ze všeho mě překvapilo, jak málo návštěvníků zde bylo. Odhadem tak tři sta lidí. Divadlo vypadalo velmi velmi prázdné. Nicméně vzhledem k tomu, že se představení hraje už nějaký ten pátek, asi to nebylo nic neobvyklého (aspon vedle nás nikdo neseděl). Hlavní hrdina andrea Chénier je skutečná historická postava známého francouzského básníka, obětí revoluce. Zbytek postav je smyšlených, až na dvě, které se v opeře spíše jen mihnou (Robbspierre, jeden z vůdců revoluce a potom jeden soudce, jehož jméno si nevybavím).

andrea chenier

První dějství se odehrává ve venkovském šlechtickém sídle. Šlechta oslavuje svůj život, baví se tancem a jídlem. Ale tak se ptá na postupující revoluci, která ohrožuje její bytí.  Mezi návštěvníky sídla je i mladý Andrea a další umělci. Andrea se zamiluje do dcery hraběnky, ta však jeho lásku přiliš neopětuje.  Skvělé byly kulisy formou velkých obrazových rámů. Působilo to snobsky a přesto jde o jednoduchou dekoraci.

Druhé dějství je již v Paříži. Revoluce je v plném proudu, příslušníci šlechty jsou pronásledováni a zabíjení. Mladá hraběnka vyhledá Andrého. Na toho již má ale spadeno vedení revolucionářů, a obvinují jej jako špiona a fanouška roajalistů. Celá opera končí popravou Andreho, ale i jeho lásky hraběnky, která se za úplatek nechá zaměnit s další vězenkyní, odsouzenou na smrt. Oba umírají za ranního slunce.

Opera byla velmi svěží, děj se hýbal rychle a hlavně, byla celá v italštině. Po bocích byly svítící panely s titulky, takže jsme rozuměly všechno. Titulky byly fakt super, asi i lepší než česká opera.
Živý orchestr byl báječný a dirigent si na konci vysloužil bouřlivý potlesk. Na kostýmech se také nešetřilo. Šlechtické kostýmy z prvního dějství jsou koncipované do zlatých barev, třásněné a nadýchané. Operu bych doporučila všem, kteří se na nějakou chtějí vydat, a neví kterou z bohaté nabídky vybrat.

A ještě jedno plus na závěr. Díky tomu, že bylo méně lidí, v pohodě se dostanete k bufetu a nakoupíte si co je libo.